Poslední noc

Poslední noc před příletem do Prahy. Noční terminál letiště Borispol a hodnocení celého vletu i práce spojky. Shodli jsme se, že příspěvky byly tlumočeny přímo z hospody a proto se v nich občas objevovalo pár nepřesností, (s-š a dále zkracování původních zpráv), ale jinak spokojenost :) Kyjev nezklamal a asi 2 hodiny nás informoval, že zítra do Prahy nic neletí, ale že můžeme místo toho vycestovat do Paříže. Už plánujeme další výlet, zatím vítězí varianta Abcházie, Čečna, Dagestán a zpět přes Turecko na tři týdny. Přihlášky přijímáme od pondělí. Aktualizace: info z konce července: Severovýchodně od Tbilisi bylo zemětřesení 4 stupně a tornádo, co zničilo 770 budov. Tentokrát jsme měli s výběrem data a destinací celkem štěstí. Achalcike i Mcchetu jsme navštívili mimo bouřlivé dny http://www.civil.ge/eng/article.php?id=25024

Turbulence

Aerosvit nezklamal. Let měl zpoždění. Po cestě jsme se museli připoutat kvůli turbulencím, ale slabota, nikdo nezvracel. Mimochodem pustili byste rodičům své nastávající Fargo? David už to totiž kdysi udělal.
Zebra

Cesta domů

Sobota:
Pozor změna! Přílet na Ruzyni v 7:45, ne v 6:45! Právě se drkotáme ve stařickém autobuse, který přepravuje lidi i zvířata. Sjíždíme po krkolomné silničce zpět do Tbilisi a vůbec se nám nechce.
Zebra

Konečně ta jezera

Pátek:
V noci se potvrdilo, že stan se má vždy stavět na 100 %. Ačkoliv to večer nevypadalo, prochcala půlka noci. Naštěstí jsme přežili a vstáváme. Na nohou už je dávno i podpůrný tým. Díky všem za přání!
Zebra

Jezera (tedy spíš jezírka) super! Bylo to jako když Ašitaka z Princezny Mononoke vstoupí na území Boha lesa. Jen hory, ticho a my. Pak ovšem dorazila partička asi 20 řvounů a atmosféru zkazila.
Zebra

Dnešní výstup k jezerům zabral 2,5 hodiny a ne 5 hodin, jak prorokovali naši hostitelé. Dolů pod Rosku jsme se dostali v 7 hodin s tím, že náš čeká 15 km do Korshy. Na křižovatce jako zázrakem kempovala skupina 15 Tushetijcu, kteří nás okamžitě pozvali na jídlo a nejlepší chachu, co jsme pili. Vzápětí se nabídli, že nás svezou do Korshy a na závěr nám darovali čepice I Love Georgia a jídlo na týden. V Korshe jsme se seznámili s půlkou vesnice a přivlastnili si čubu, které říkáme Korsha. Jinak cestou do Roshky se stalo hitem Jaro: "Nejezdi naší zkratkou, je tam velký sráz a v téhleté bouři si snadno zlámeš vaz, tak neriskuj..." Dnes zase: "V nohách mám už tisíc mil." A evegreenem je: "Jen tři kříže z bílýho kamení někdo do písku poskládal..."
David

Nekonečná cesta k jezerům 2

Cesta k jezerům probíhala podle plánu, dokud jsme nepotkali majitele cestovky a jeho 4 řidiče. Ti nám řekli, že přespání u jezer se rovná napadení medvědem. Myslíme, že kecají, ale dnes spíme v Roshce a zítra dáme jednodenní túru bez zátěže. Cesta do Rosky s 20 kg zátěží byl dobrý kardio trénink. Majitel Bělouš se zakoukal do Zebry a nepomáhají přítel Adam v Praze a ani ochránce David. (Ať mi tam na tu Zebru nesahají!!!!)
David

Noc ve 2200 metrech. Skupina 30 turistů má podpůrný personál o 20 lidech. Je šílená kosa a info o jezerech se rozchází od 2 do 7 hodin. Prostě Gruzie.
David

Nekonečná cesta k jezerům

Všichni tady pochcípáme (jdeme k jezerům a nevíme, za jak dlouho tam dorazíme a kolik kilometrů to přesně je).
Zebra

Dorazili jsme do Rosky (Zebra s jazykem na vestě) a okamžitě začala družba. K jezerům už asi nikdy nedojdeme. Ačkoliv se snažíme vyhnout chache, není to možné, nemůžeme si nepřipít na Gruzii a družbu.
Zebra

Život na gruzínských loukách

Privátní bus do Shatili v sobotu nevyrazí (špatné brzdy a šílená cesta, před 5 dny marsutce brzdy selhaly, spadla ze srázu, 4 lidé stále v nemocnici), a tak jdeme na jezera. Potkali jsme místní rodačku Lelu učící v Londýně, ta nám povyprávěla o místních zvycích a historii. Místní nebyli nikdy plně christianizováni, stále provádějí pohanské oběti, není zde ani kostel, každé údolí patří jednomu rodinnému klanu a každá louka ve stráni jedné rodině. Louky jsou vysoko a strmé tak, že jen dojít k nim je výkon. Místní vyráží tak, aby tam byli po šesté ranní, sekají trávu srpy, vrší ji na stohy a večer jdou zpět. Poté ji usušenou snesou dolů. Všude kolem jsou medvědi, je jich tolik, že je místní loví. Gruzie je 1. zemí, kde se začalo pěstovat víno. Gruzínská abeceda patří spolu s arménskou mezi nejstarší na světě. 6km pod Roskou nás vzali pohraničníci a David si užil jízdu na korbě. Dále pěšky.

Spojka dodává: Uff, dobrá angličtina :))

Jeden den Davida

Dnes jsem nestíhal, tudíž celý den v jednom příspěvku:

Výprava zdárně přečkala noc a po deváté dorazila na hlavní stanoviště marshutek v Tbilisi, Didube, kde nám hlavní výběrčí po udiveném hledání marshutky sdělil, že naše jede až zítra. Klasika. Některé jezdí dokonce jen 1krát týdně. Jedeme tedy zpět směr Kazbeg, do Zhinvali. Tady nezbude než stopovat do Barisakha a dále do Kortchy, kde je poslední obchod a mobilní signál. Dále jen vlci, medvědi a opuštěné vesnice.

Sedíme na krajnici na půl cesty do Barisakha. Za půl hodiny projela 2 auta, žádné naším směrem. Deadline pro dosažení jezer je být v 15 hodin v Barisakhu.

Sedíme v Korshe u obchodu a popíjíme Natahktari, pivo dle českého receptu. Bylo potřeba, protože po celodenní cestě pěšky/stopem (80 km) jsme zjistili, že jezera nejsou 10 km, ale 26 km daleko. Navíc odsud v sobotu nic nejede. Možnosti jsou: odjet zítra do Tbilisi, nebo jít zítra na jezera a v sobotu do Shatili na místní výroční folklorní festival. Tím bychom neviděli Tbilisi. Jaké jsou vaše rady? :)

Sedíme u ohně hned za Korshou, zahříváme se chachou a vaříme první letošní instant. Zítra si zapějeme Tulácké ráno a půjdeme toulat se dál. Jinak je 10 hodin a všichni jsou ospalí. To je tak, když se nemůže spát v autě a musí se být přes den vzhůru...:)

David

Zima se blíží...

Výšlap na meteostanici se nezdařil. Špatně jsme odhadli dobu výstupu a Kavkaz navíc zahalily mraky. Proto jsme vzdali i výstup k ledovci a otočili se někde ve 3000 m v sedle ukrytém v Rákosníčkově mlze. Dnes už byla ve 3000 pěkná kosa. Kvůli počasí jsme vzdali nocování v horách a vyrazili na stopa. Chytli jsme pupkatého Arménce, který cestou srazil krávu (to je nějaká soutěž Gruzínců? pozn. Spojky) a zavezl nás k dálnici do Tbilisi. Stanujeme na hnusu, kde jsou tisíce komárů. Je vedro, jsme navlečeni více než v horách, ale marně. Přežít nám pomáhá víno, co dostala Zebra od Josefa za návštěvu termálního pramene. Víno dochází a čeká nás premiéra - 3 lidi ve stanu.

Pitovi-Babakovi se mi zase nejak hadaji, snad je vecer smiri darovane vino od Josefa. 

Kazbegi

Slunecne rano v Kazbegi. Vcerejsi den jsme stravili v marshutce. Dnes se chystame na jednodenni vylet do hor. Kdyz se postesti, dorazime na meteorologickou stanici pod ledovcem ve vysce 4000m. Pocasi uz neni tak extremni jako ve Svanetii a tak je ve 2000m k veceru kupodivu zima. Cesta do Kazbegi je plna nadhernych panoramat, ale z marshutky se tezko zachycuji. Vardzia byla vyborna, prosli jsme ji dokonce drive nez protivni Italove, kteri nas prostred pustiny v Adzarii nechali napospas osudu, prestoze byli dva. Vcerejsi noc jsme stravili u soukromnika s teplou sprchou, dnes opet palatka. Zitra je v planu Chevshuretie, ale po zdrzeni kvuli Vardzii je vysledek nejasny. 

Opět do Tbilisi

Jsme na cestě do Tbilisi. V Marsutce řve hysterická holčička a všichni pasažéři z ní šílí. Vstávali jsme za kuropění, abychom stihli prolézt skalní labyrint do odjezdu marsutky v 10. Bylo to náročné. Včera večer jsme se totiž spřátelili s vrchním Josefem a na družbu padlo mnoho rund Chachy. Jako jediní vyvolení jsme navíc získali přístup do utajeného termálního bazénu.
Zebra

Vardzie

Vardzie! Byla to anabáze. Dorazili jsme stopem, Pítovi si ho rychle oblíbili, ale jsou to přece jen ještě stopařští školáci. Na cestě z Akhalsikhe do Vardzie měla Zebra stendhalitidu.
Zebra

Připravujeme se na zítřejší prohlídku Vardzie a přesun přes Tbilisi do Kazbegu (přes celou Gruzii). Popíjíme víno s barmanem a bavíme se o českém pivu. Má tu Staropramen a Bernard. Obě za 5 lari (65 Kč), velkoobchodní cena je prý 3,50 lari. Je to holt z ČR daleko. (njn, české pivo je luxusní zboží, pozn. Spojky)
David

Bláznivý řidič

Bláznivý řidič marsutky nám tvrdil, že jede do Achalcike, aby nás nakonec vysadil ve 2000 metrech v Adzarijských horách uprostřed pustiny. Po půlhodině čekání jsme se dostali Kamazem o něco níže. Stopujeme v díře, kde projedou 3 auta za 10 minut. (tak to je dobré ne?). Četníci nám nabízeli nocování na louce u jejich stanice. Vardzia v nedohlednu.
David

P.S. Míša a Zebra mají nové přezdívky - Míše říkají Sakashvili a Zebra je dle nich vazba jak Fibingerová... (a co je David? pozn. Spojky)

Spokojenost Gruzie

30.7.
Zebra se Adamovi omluvila, že z něj udělala svého muže. Je krásné ráno, nad horami se válí mlha. Už bych jela dál Vardzia čeká, ale Pítovi ještě vyspávají kocovinu a odmítají mé výzvy. Mám to s nimi těžké. (klasika, pozn. Spojky)
Zebra

Včera jsme přespali u Zurovy sestry, která z nás nebyla moc nadšená. Spřátelili jsme se ale s Bekou, bratrem jejího muže, se kterým jsme vypili becherovku. Ráno jsme šli na stopa a po cestě nás odchytil Beka, napojil pivem podle českého receptu a poradil, jakým směrem jet. V místním obchůdku se kolem nás postupně šrotili domorodci, tak jsme poklábosili a udělali pár fotek. Stopli jsme správce místního přírodního parku, jenž nás dovezl do Shuakhevi. Cesta podél místní řeky je výborná. Krásné kopce a na nich rozeseté domy a políčka. Do Vardzie je však ještě daleko.
David

Člověk míní, Gruzinci mění, část 2

Spojka to trochu flákala, takže teď přijde nálož:

29.7.
Na vlastní kůži zažíváme gruzinskou pohostinnost . Za chvíli už nebudeme moct psát. Vůbec jsme se nedostali, kam jsme chtěli, ale stojí to za to, ačkoliv už mi bylo dvakrát řečeno, že jsem vazba!
Zebra

Marshutka ujechala už v 11, a tak jsme šli na autostop do vardizie. Dopadlo to tak, že nás vzal vysmátý páreček Irma a Zura. Sedíme u jejich sestry a jsme největší hosti. Takovou hostinu nenajdete ani na moravské svatbě. Zebru už 3krát tipovali na vzpěrače, takže je Fibingerová. Míša je zase Sakashvili. Do Vardizie jedeme zítra, dnes máme o zábavu postaráno. zebra, aby měla pokoj, vydala Adama za svého muže.
David

Tichá domácnost...zbývá týden

Další noc na pláži poblíž Shekhvetili máme tichou domácnost. David je načuřený (jsme prostě jen hloupé ženský). Měli jsme výborný saslík a do sborníku jedličkárny přibyla další story s broukem.
Zebra

Malá meteorologická vložka: Předpověď pro oblast Batumi hlásí polojasno a 30 stupňů. V reálu je 35 a zataženo. Ačkoli osazenstvo používá 50, stejně se všichni spálili, jen David se pouze chytnul. Mraky nepřichází s frontou jak v Praze, ale vznikají rovnou nad hlavami. Vždy se asi 2 hodiny formují a následně 2hodiny rozpadají.
David

Počasí už začíná prudit...asi

Gruzínské počasí nápadně připomíná skleník. Po tropické noci proběhla ranní koupel a ranní káva. V baru nám však dali menu v azbuce a rozpustnou kávu, takže máme s Míšou poněkud protáhlé ksichty. (a co myslíte, že dostáváte v ČR?, Spojka)
Zebra

Krušovice

Nejznámějším českým pivem jsou patrně Krušovice. Mají je i ve zdejším baru. Teplé a za 4,5 lari. V Tbilisi si Rusové vzpomněli taky jen na Krušovice, které jsou u nich luxusní zboží. Jiný kraj, jiný mrav. Jinak David ujde, ale holkám nejede.
David

Černé moře je jeden velký bordel!

Sedíme na pláži v Goniu, je pod mrakem, vlhkost tak 90 % a vedro, vzduch ani moře, které je nepříjemně teplé, se nehýbou. Moře je stoka, ze které nám narostou žábry.
David

Je 21:20 a v Gruzii se setmělo. Na pláži je však 3krát víc lidí než odpoledne. Bordel odplaval a moře se tak dá snést. Testujeme pivo Kazbeg (nevyhovělo) a čeká nás gruziňák David. Vedro nepolevuje, jen se přidali komáři.
David

Spojka dodává: Njn, bordel přinesl příliv z Bulharska. Co taky čekat od Černého moře. :)

Kráva kam se podíváš

V Albánii byly krávy, ovce, kozy, v Gruzii jsou jen krávy. O to jich je víc, jsou prostě všude. Nejvíc na silnicích, ať ležící či stojící. Potom taky na pastvinách, na sídlišti. v centru, v barácích na stavbě a všude tam, kde by je člověk nečekal. Jedna dokonce dělá prodavačku v Anaklii.
David

Jednou nahoře, jednou dole

V Gruzii jsme jednou nahoře, jednou dole. Poté, co jsme s odporem zdolali hradní svíci, přišel hlídač místní strážní věže a pozval nás, ať přespíme ve věži. Jmenoval se Ara a byl to arménský historik, který sloužil v armádě a teď dělá nočního hlídače. Přinesl klobásy a výborné domácí víno s chutí lesních jahod.
David

Gruzínská kvalita vín

Večeře na pláži v Anakliji asi 5km od Abcházie. Menu sýr, chléb, rajčata, jen víno jsme nevybrali. Dobré gruzínské Teluri bude zřejmě totéž, co italské Ciro. Od zítra najíždíme na Chachu a gruziňák.
Zebra

Doplnění: Teluri za 14 lari se kvalitou rovná Hradní svíci za 14 Kč. Anaklia je šílená díra s akvaparkem a Zebra běduje, že se ve 3000 metrech spálila přes ochranný faktor 20.
David

Spojka dodává: Evidentně naši 3 výletníci přijedou se zhuntovanými žaludky, zkaženými játry, o pár kilo chudší, že jim budou vidět kosti, minimálně Davidovi. :) Ochranný faktor 20 v Gruzii, kde je u moře čekají 40stupňové vedra, což vlastně ještě ani neví, mohou v podstatě zahodit...

Vedro v Gruzii

Spojka nezvládá, tak tedy:

Slezli jsme z hor zpátky do Špindlu, zapadli do hospody a začali zuřivě dobíjet foťáky. Objednali si jídlo a co byste řekli? Zrovna vypadl proud! Ranní Marsutka nám ujela, takže asi zkusíme stopa...
Zebra

Odjíždíme z Mestie. Marsutka jezdí oficiálně 1krát denně v 6 ráno, ale chytli jsme řidiče, co nás veze do Zugdidi za 20 lari (marsutka 15). Jede jak za soudného dne, ještě v Mestii stačil srazit krávu (v Indii by ho ukamenovali, pozn. Spojky). Počasí v Gruzii je taky peklo, v 1500 metrech nad mořem je asi 30 stupňů. Při výšlapu pod Usgu jsem vystoupali o 2km výš asi do 3700 až 4000 m. Tam už bylo příjemně teplo.
David

Škvoří ráno

Wild punk ráno. První se vzbudil David, když mu kráva zrovna žvýkala spacák. Když ji zahnal, zjistil, že mu komplet sežvýkala také obal. Po krávě přišel býk, který se nechtěl nechat zahnat a chvíli přemýšlel o souboji. Nakonec však odkvačil. Po probuzení jsme také zjistili, že spíme v semeništi škvorů. Davidovi nalezli do krosny, do nohavic, kapes, spacáku a Míše do krosny. Zebra měla Jarmilu ve stanu místo Davida.
David

Kemping v horách

Včera celodenní výšlap a super kemping v horách. Poslední krávy už seběhly dolů. Od paní v horách jsme koupili výborný sýr a měli jsme tedy chutnou večeři, jen víno chybí. Do našeho horského tábořiště se zatoulala partička mladých Gruzínců. Už víme, proč pár zdejších jehličnanů nemá spodní větve. Padly na oheň. Máme výhled na zasněžené vrcholky a co vy?

Zebra měkne

První den ve Svanetii. Žádný zapomenutý ráj, ale budoucí Špindl. Při výstupu na jeden z kopců jsme zakufrovali a stanujeme v polovině s výhledem na zasněžené štíty Kavkazu. Zebra měkne. Každý den otravuje se stavením stanu, funí při chůzi po rovince a běduje při prohlížení puchýřů. K tomu stále remcá, že už chce k tomu moři. Při zítřejším výšlapu patrně vydechne naposledy.
David

Ano, všechno je to pravda. Už se u mě začíná projevovat staroba a otupělost. Jsem takový cikánský baron, co chce spát pod střechou. Dnešní den poznamenala ztráta boty, ale jinak se Pítovi moc nehádají.
Zebra

Kamarád Mamuka

Jsme v Zugdudy, povečeřeli jsme u pohostinného Gruzince Mamuky. Jeho dům je sice trochu sparťanský, ale na zahradě roste kiwi. Domluva trochu vázne, holt jsme se měli učit rusky.
Zebra

Člověk míní, Tbilisi mění. Původní plán jet nočním vlakem do Zugdidi vzal za své, když nám svérázný Mamuka nabídl odvoz (asi 300 km) za 10 lari na osobu (130 Kč). Občerstvení po cestě, ubytko a véča v ceně. Zjistili jsem také, že Gruzijci se na silnici řídí heslem "co potkáš, to předjeď, byť by to bylo v zatáčce s protijedoucím vozem.
David

Tento příspěvek má být před Cestou do Mestije, nicméně nevím, jak jej přehodit, tak aby čtenáři byli v obraze. Holt to s tímto blogem moc neumím.
Spojka

Cesta do Mestije

Vstávali jsme v 5 (ve 3 ráno českého času), abychom včas zabrali fleky v marsutce. Do Mestije pojedeme 7 hodin. Spolucestující jsou tvoří pestrá směska: německá rodina s dětmi, ruský děda z Mestije apod.
Zebra  

Mccheta

Včera prohlídka Mcchety a poté výšlap s plnou polní k Unesco kostelu Jvari. Holky zvládly výstup bez nejmenších problémů, ale újmu jsme způsobili dalším turistům. Dva statní Poláci, kteří se chtěli družit, s děsem v očích utekli, když zjistili, kam jdeme. Další turisti nám prorokovali cestu do rána. U kostela jsme zjistili, že pes je nejlepší přítel člověka, dokud má salám. Míše opět nefungují SMS.
David

Kempujeme na kopci u pravoslavného kostela ze 4. století. Je tu parádně a luxusní červánky. Před nočními vetřelci nás bude bránit toulavá čuba, a to jsme ji pohostili jen zbytky salámu.
Zebra

Odjezd do Mcchety

Máme plán! Za chvíli vyrážíme směrem Mccheta, což je duchovní centrum gruzínské církve a nejdůležitější poutní místo v Gruzii. To se zas budu bát mnichů. Po cestě si dáme další várku delikátního chačapuri, což je placka plněná místním sýrem.

Možná bychom však mohli zůstat v hostelu. V nedalekém obchodě mají na výběr z šesti druhů českého piva a čača, gruzínsky cha-cha, je vynikající pálenka z hroznů. S mým a Míšiným pijáctvím to samozřejmě není tak žhavé. David prostě závidí, že si nemohl dát s námi. Navíc je tu wifi a teplá voda a za tři dny bychom slyšeli tolik cestovatelských historek, že bychom je mohli s klidem vydávat za vlastní.

Jinak mě opět baví tipování naší národnosti. Už nás považovali za Estonce a Italy. Brzy čekám Polsko, Rusko a možná i Austrálii.

Tbilisi - první dojmy

Je 11 hodin místního času a holky stále tlučou špačky po včerejší čača party, kterou uspořádal ázerbajdžánský majitel našeho hostelu. Budoucí plány jsou nejasné - buď den v Tbilisi, nebo se připojíme k lidem z Nyxu, kteří dnes jedou do Kazbegi. Ze včerejška stojí za zmínku metro v Tbilisi. Cena za jeden průchod turnikety je 0,5 lari. Po příjezdu do města jsme skočili do metra, 5 minut zápasili se systémem turniketů, vítězoslavně jimi prošli a sjeli eskalátory dolů, že se svezeme do Avlabari. Dole jsme zjistili, že už v Avlabari jsme, tak jsme za udiveného pohledu hlídačky turniketů opět vylezli ven. Večer jsme se vydali na výlet do centra. Ochotný místní pán nám na náš dotaz, kudy tudy do centra, odpověděl, že na konečnou. Po našem studování mapy za námi ještě jednou přišel, ujistil se, že opravdu chápeme jeho rady, a spokojeně odešel. Na konečné byly 4 paneláky a obchodní centrum s kasinem. Mezi nadávkami jsme si objednali ve stánku chačapuri a vydali se na čača party do hostelu. Až se nás v Praze cizinec zeptá na centrum, pošleme ho na Chodov. Na party se do Míši zakoukal Rus Michail, kterého fascinovalo, že se jmenuje Michaila a není chlap. Míša to po šestém panáku brala zvesela, už měla zkušenost z metra, kde místnímu štramákovi Gelovi ukradla srdce i duši a pak mu je bezostyšně pošlapala, když se s ním ani pořádně nerozloučila. Jinak holky podaly slušný výkon, přepily i Rusy. Je však pravda, že ti už dávno šlapou na kolech směr Baku.

Tbilisi Hostel

Zdravíme z Tbilisi. Zahnízdili jsme v hippie hostelu Tbilisi poblíž Avlabari. Odlet z Kyjeva byl ale noční můra. Jedličkárna se naštěstí nenechala zmást jedličkárenským přístupem kyjevského letiště a na poslední chvíli zvládla odletět (Míša se vrátila ze záchoda v pravou chvíli), ačkoliv Aerosvit nabral hodinu zpoždění a informační tabule nefungovaly.

Cca 12:30 kyjevského času

Kyjevské letiště je džungle. Nejvíc tu frčí leopardí a zebří vzory. Míša s Davidem ochutnali ukrajinskou limonádu Kvas a moc jim nejede. Příchuť cukru, ledového čaje, kafe a chleba holt nesedne každému. Musela jsem ji za ně celou vyžahnout. David se stal oficiálním přispěvatelem mého blogu, takže je pyšný. Míša zvažuje, že by si nechala udělat expresní letištní manikúru, ale u stánku je stále natřískáno. Už je prostě načase změnit lokál. Za tři čtvrtě hodiny odlet. Doufáme, že letušky s modrými stíny se tentokrát blýsknou lepším občerstvením než je oschlá nadýchaná houska se sýrem, salámem (Míša dostala bez salámu a jeden mi snědla) a okurkou, ale příliš tomu nevěříme.

Kyjevské ráno

Po cikánské noci v Kyjevě čekáme na přílet našeho Boeingu, což potrvá ještě půl dne. Po dlouhém hledání jsme našli v místním café elektrickou zásuvku, abychom záhy s nadšením zjistili, že nefunguje. Přesuneme se proto brzy na naši oblíbenou lavičku, před terminál, ze které máme výhled na stanoviště taxi. Ze včerejška už známe všechny místní pokoutné taxikáře a polovinu oficiálních. Z laviček jsme také vysledovali, že Aerosvit má nejošklivější letušky ze všech společností a jejich pilot vypadá jako překupník drog. Ty ostatně letušky pašují v koženém kufříku jak vystřiženém ze seriálu Kojak, který s sebou neustále nosí. Dnešní předpověď pro Tbilisi hlásí 28-31 stupňů a přes den déšť, což je velmi příznivé. Středa hlásí maxima 36° a ranní minima 24°.

P.S. David se stále cítí jak Tom Hanks v Zelené Míli

Včera jsem strávil den na letišti. Musel jsem se přeci přesvědčit, že jedličkárna odletí v pořádku. Také jsem ode všech vybral klíče od bytů. Mám teď kde posvačit a Rocky IV. mi zítra také neuteče.


Takže ať žije Kiev a Tbilisi a doporučil bych heslo better SORRY than safe v mezích zákona.

Váš Venda.
 (http://www.youtube.com/watch?v=YC2GmWjJBho&feature=related)

Noc na letišti

Naše letošní spojka se fláká a tak by náš první online příspěvek měl být až třetím v pořadí. Sedíme (někteří leží) v odletové hale kyjevského letiště a s pomocí zdejší wi-fi sítě zabíjíme čas. Holky si daly tři kousky místního piva Obloň v plastu a spokojeně si hoví na zdejších sedačkách. Míša se rychle učí místní zvyky a po ukrajinsku to zapíchla uprostřed letiště v poloze ožralý Voloďa. Zebra se ještě drží a ani nezamhouřila oko. Jen díky novým botám dostala přezdívku Kolohnát, která se jí už pravděpodobně bude držet po zbytek výletu.

Po přistání v Kyjevě pasažéři tleskali. Letadlo totiž málem havarovalo, protože Míša si navzdory výzev posádky nevypnula telefon. Zebra usnula v turbulencích asi dvě minuty po odpichu ze země. Na nevábnou večeři v podobě suché housky a džusu se však probrala.

Pítovi-Babákovi opět překonali má očekávání. Předpokládala jsem, že se začnou hádat nejdřív na letišti, ale stihli to ještě před odjezdem z Holešovic. Prostě jedličkárna rules!

4 hodiny to go

Zebra ještě sedí v práci, pilně maká a čeká, až ji vyzvedne Pítovic červený závoďák a vyrazí směr Ruzyně. Nová Jarmila čeká poslušně v koutě a Zebra přemýšlí, co do ní zapomněla přidat. Něco se určitě jako obvykle najde.

Letošní bloggařskou spojkou je opět Adam řečený Lord, za což mu veřejně děkuji.

27 hodin to go

Zítra 15:30 se odlepíme od země aneb Aerosvit Airlines: PITA, DAVIDMR, BABANKOVA, MICHAELAMRS, DVORAKOVA, HANA MRS. Oujéé. Na vlastní kůži si tedy vyzkoušíme, zda je Aerosvit opravdu "suverénně nejhorší letecká společnost operující lety z/do EU". Kupodivu však neletíme Ilyushinem, ani Tupolevem, ale do Kyjeva Airbusem a do Tbilisi Boeingem.

Na úvod

Bloguje.cz sprostě a zákeřně zrušilo svoje rozhraní a můj blog pruhata.bloguje.cz je mrtvý. Zálohu samozřejmě nemám, takže už si nezrekapituluju naše skvělá dobrodružství:-( Nevím, jestli jsem víc na*raná, nebo smutná. Každopádně je třeba osušit slzy a jít dál, takže si Vám dovoluji představit pruhata.blogspot.cz.

Letošní výlet začne už brzy a to pátečním odletem do Tbilisi. Je načase, aby se jedličkárna prosadila i na asijském kontinentě. Co se týče účastníků zájezdu, oproti loňsku je skupina o poznání skromnější. Zůstalo jen tvrdé jádro složené ze zakládajících členů: Davida, Míši a Zebry. Uvidíme, jak si poradí na své páté společné cestě.

Extremadura - Montanchez 2008