Privátní bus do Shatili v sobotu nevyrazí (špatné brzdy a šílená cesta, před 5 dny marsutce brzdy selhaly, spadla ze srázu, 4 lidé stále v nemocnici), a tak jdeme na jezera. Potkali jsme místní rodačku Lelu učící v Londýně, ta nám povyprávěla o místních zvycích a historii. Místní nebyli nikdy plně christianizováni, stále provádějí pohanské oběti, není zde ani kostel, každé údolí patří jednomu rodinnému klanu a každá louka ve stráni jedné rodině. Louky jsou vysoko a strmé tak, že jen dojít k nim je výkon. Místní vyráží tak, aby tam byli po šesté ranní, sekají trávu srpy, vrší ji na stohy a večer jdou zpět. Poté ji usušenou snesou dolů. Všude kolem jsou medvědi, je jich tolik, že je místní loví. Gruzie je 1. zemí, kde se začalo pěstovat víno. Gruzínská abeceda patří spolu s arménskou mezi nejstarší na světě. 6km pod Roskou nás vzali pohraničníci a David si užil jízdu na korbě. Dále pěšky.
Spojka dodává: Uff, dobrá angličtina :))
Žádné komentáře:
Okomentovat
Do it!