Jeden den Davida

Dnes jsem nestíhal, tudíž celý den v jednom příspěvku:

Výprava zdárně přečkala noc a po deváté dorazila na hlavní stanoviště marshutek v Tbilisi, Didube, kde nám hlavní výběrčí po udiveném hledání marshutky sdělil, že naše jede až zítra. Klasika. Některé jezdí dokonce jen 1krát týdně. Jedeme tedy zpět směr Kazbeg, do Zhinvali. Tady nezbude než stopovat do Barisakha a dále do Kortchy, kde je poslední obchod a mobilní signál. Dále jen vlci, medvědi a opuštěné vesnice.

Sedíme na krajnici na půl cesty do Barisakha. Za půl hodiny projela 2 auta, žádné naším směrem. Deadline pro dosažení jezer je být v 15 hodin v Barisakhu.

Sedíme v Korshe u obchodu a popíjíme Natahktari, pivo dle českého receptu. Bylo potřeba, protože po celodenní cestě pěšky/stopem (80 km) jsme zjistili, že jezera nejsou 10 km, ale 26 km daleko. Navíc odsud v sobotu nic nejede. Možnosti jsou: odjet zítra do Tbilisi, nebo jít zítra na jezera a v sobotu do Shatili na místní výroční folklorní festival. Tím bychom neviděli Tbilisi. Jaké jsou vaše rady? :)

Sedíme u ohně hned za Korshou, zahříváme se chachou a vaříme první letošní instant. Zítra si zapějeme Tulácké ráno a půjdeme toulat se dál. Jinak je 10 hodin a všichni jsou ospalí. To je tak, když se nemůže spát v autě a musí se být přes den vzhůru...:)

David