Poslední noc

Poslední noc před příletem do Prahy. Noční terminál letiště Borispol a hodnocení celého vletu i práce spojky. Shodli jsme se, že příspěvky byly tlumočeny přímo z hospody a proto se v nich občas objevovalo pár nepřesností, (s-š a dále zkracování původních zpráv), ale jinak spokojenost :) Kyjev nezklamal a asi 2 hodiny nás informoval, že zítra do Prahy nic neletí, ale že můžeme místo toho vycestovat do Paříže. Už plánujeme další výlet, zatím vítězí varianta Abcházie, Čečna, Dagestán a zpět přes Turecko na tři týdny. Přihlášky přijímáme od pondělí. Aktualizace: info z konce července: Severovýchodně od Tbilisi bylo zemětřesení 4 stupně a tornádo, co zničilo 770 budov. Tentokrát jsme měli s výběrem data a destinací celkem štěstí. Achalcike i Mcchetu jsme navštívili mimo bouřlivé dny http://www.civil.ge/eng/article.php?id=25024

Turbulence

Aerosvit nezklamal. Let měl zpoždění. Po cestě jsme se museli připoutat kvůli turbulencím, ale slabota, nikdo nezvracel. Mimochodem pustili byste rodičům své nastávající Fargo? David už to totiž kdysi udělal.
Zebra

Cesta domů

Sobota:
Pozor změna! Přílet na Ruzyni v 7:45, ne v 6:45! Právě se drkotáme ve stařickém autobuse, který přepravuje lidi i zvířata. Sjíždíme po krkolomné silničce zpět do Tbilisi a vůbec se nám nechce.
Zebra

Konečně ta jezera

Pátek:
V noci se potvrdilo, že stan se má vždy stavět na 100 %. Ačkoliv to večer nevypadalo, prochcala půlka noci. Naštěstí jsme přežili a vstáváme. Na nohou už je dávno i podpůrný tým. Díky všem za přání!
Zebra

Jezera (tedy spíš jezírka) super! Bylo to jako když Ašitaka z Princezny Mononoke vstoupí na území Boha lesa. Jen hory, ticho a my. Pak ovšem dorazila partička asi 20 řvounů a atmosféru zkazila.
Zebra

Dnešní výstup k jezerům zabral 2,5 hodiny a ne 5 hodin, jak prorokovali naši hostitelé. Dolů pod Rosku jsme se dostali v 7 hodin s tím, že náš čeká 15 km do Korshy. Na křižovatce jako zázrakem kempovala skupina 15 Tushetijcu, kteří nás okamžitě pozvali na jídlo a nejlepší chachu, co jsme pili. Vzápětí se nabídli, že nás svezou do Korshy a na závěr nám darovali čepice I Love Georgia a jídlo na týden. V Korshe jsme se seznámili s půlkou vesnice a přivlastnili si čubu, které říkáme Korsha. Jinak cestou do Roshky se stalo hitem Jaro: "Nejezdi naší zkratkou, je tam velký sráz a v téhleté bouři si snadno zlámeš vaz, tak neriskuj..." Dnes zase: "V nohách mám už tisíc mil." A evegreenem je: "Jen tři kříže z bílýho kamení někdo do písku poskládal..."
David

Nekonečná cesta k jezerům 2

Cesta k jezerům probíhala podle plánu, dokud jsme nepotkali majitele cestovky a jeho 4 řidiče. Ti nám řekli, že přespání u jezer se rovná napadení medvědem. Myslíme, že kecají, ale dnes spíme v Roshce a zítra dáme jednodenní túru bez zátěže. Cesta do Rosky s 20 kg zátěží byl dobrý kardio trénink. Majitel Bělouš se zakoukal do Zebry a nepomáhají přítel Adam v Praze a ani ochránce David. (Ať mi tam na tu Zebru nesahají!!!!)
David

Noc ve 2200 metrech. Skupina 30 turistů má podpůrný personál o 20 lidech. Je šílená kosa a info o jezerech se rozchází od 2 do 7 hodin. Prostě Gruzie.
David

Nekonečná cesta k jezerům

Všichni tady pochcípáme (jdeme k jezerům a nevíme, za jak dlouho tam dorazíme a kolik kilometrů to přesně je).
Zebra

Dorazili jsme do Rosky (Zebra s jazykem na vestě) a okamžitě začala družba. K jezerům už asi nikdy nedojdeme. Ačkoliv se snažíme vyhnout chache, není to možné, nemůžeme si nepřipít na Gruzii a družbu.
Zebra

Život na gruzínských loukách

Privátní bus do Shatili v sobotu nevyrazí (špatné brzdy a šílená cesta, před 5 dny marsutce brzdy selhaly, spadla ze srázu, 4 lidé stále v nemocnici), a tak jdeme na jezera. Potkali jsme místní rodačku Lelu učící v Londýně, ta nám povyprávěla o místních zvycích a historii. Místní nebyli nikdy plně christianizováni, stále provádějí pohanské oběti, není zde ani kostel, každé údolí patří jednomu rodinnému klanu a každá louka ve stráni jedné rodině. Louky jsou vysoko a strmé tak, že jen dojít k nim je výkon. Místní vyráží tak, aby tam byli po šesté ranní, sekají trávu srpy, vrší ji na stohy a večer jdou zpět. Poté ji usušenou snesou dolů. Všude kolem jsou medvědi, je jich tolik, že je místní loví. Gruzie je 1. zemí, kde se začalo pěstovat víno. Gruzínská abeceda patří spolu s arménskou mezi nejstarší na světě. 6km pod Roskou nás vzali pohraničníci a David si užil jízdu na korbě. Dále pěšky.

Spojka dodává: Uff, dobrá angličtina :))

Jeden den Davida

Dnes jsem nestíhal, tudíž celý den v jednom příspěvku:

Výprava zdárně přečkala noc a po deváté dorazila na hlavní stanoviště marshutek v Tbilisi, Didube, kde nám hlavní výběrčí po udiveném hledání marshutky sdělil, že naše jede až zítra. Klasika. Některé jezdí dokonce jen 1krát týdně. Jedeme tedy zpět směr Kazbeg, do Zhinvali. Tady nezbude než stopovat do Barisakha a dále do Kortchy, kde je poslední obchod a mobilní signál. Dále jen vlci, medvědi a opuštěné vesnice.

Sedíme na krajnici na půl cesty do Barisakha. Za půl hodiny projela 2 auta, žádné naším směrem. Deadline pro dosažení jezer je být v 15 hodin v Barisakhu.

Sedíme v Korshe u obchodu a popíjíme Natahktari, pivo dle českého receptu. Bylo potřeba, protože po celodenní cestě pěšky/stopem (80 km) jsme zjistili, že jezera nejsou 10 km, ale 26 km daleko. Navíc odsud v sobotu nic nejede. Možnosti jsou: odjet zítra do Tbilisi, nebo jít zítra na jezera a v sobotu do Shatili na místní výroční folklorní festival. Tím bychom neviděli Tbilisi. Jaké jsou vaše rady? :)

Sedíme u ohně hned za Korshou, zahříváme se chachou a vaříme první letošní instant. Zítra si zapějeme Tulácké ráno a půjdeme toulat se dál. Jinak je 10 hodin a všichni jsou ospalí. To je tak, když se nemůže spát v autě a musí se být přes den vzhůru...:)

David

Zima se blíží...

Výšlap na meteostanici se nezdařil. Špatně jsme odhadli dobu výstupu a Kavkaz navíc zahalily mraky. Proto jsme vzdali i výstup k ledovci a otočili se někde ve 3000 m v sedle ukrytém v Rákosníčkově mlze. Dnes už byla ve 3000 pěkná kosa. Kvůli počasí jsme vzdali nocování v horách a vyrazili na stopa. Chytli jsme pupkatého Arménce, který cestou srazil krávu (to je nějaká soutěž Gruzínců? pozn. Spojky) a zavezl nás k dálnici do Tbilisi. Stanujeme na hnusu, kde jsou tisíce komárů. Je vedro, jsme navlečeni více než v horách, ale marně. Přežít nám pomáhá víno, co dostala Zebra od Josefa za návštěvu termálního pramene. Víno dochází a čeká nás premiéra - 3 lidi ve stanu.

Pitovi-Babakovi se mi zase nejak hadaji, snad je vecer smiri darovane vino od Josefa. 

Kazbegi

Slunecne rano v Kazbegi. Vcerejsi den jsme stravili v marshutce. Dnes se chystame na jednodenni vylet do hor. Kdyz se postesti, dorazime na meteorologickou stanici pod ledovcem ve vysce 4000m. Pocasi uz neni tak extremni jako ve Svanetii a tak je ve 2000m k veceru kupodivu zima. Cesta do Kazbegi je plna nadhernych panoramat, ale z marshutky se tezko zachycuji. Vardzia byla vyborna, prosli jsme ji dokonce drive nez protivni Italove, kteri nas prostred pustiny v Adzarii nechali napospas osudu, prestoze byli dva. Vcerejsi noc jsme stravili u soukromnika s teplou sprchou, dnes opet palatka. Zitra je v planu Chevshuretie, ale po zdrzeni kvuli Vardzii je vysledek nejasny.