Tbilisi - první dojmy

Je 11 hodin místního času a holky stále tlučou špačky po včerejší čača party, kterou uspořádal ázerbajdžánský majitel našeho hostelu. Budoucí plány jsou nejasné - buď den v Tbilisi, nebo se připojíme k lidem z Nyxu, kteří dnes jedou do Kazbegi. Ze včerejška stojí za zmínku metro v Tbilisi. Cena za jeden průchod turnikety je 0,5 lari. Po příjezdu do města jsme skočili do metra, 5 minut zápasili se systémem turniketů, vítězoslavně jimi prošli a sjeli eskalátory dolů, že se svezeme do Avlabari. Dole jsme zjistili, že už v Avlabari jsme, tak jsme za udiveného pohledu hlídačky turniketů opět vylezli ven. Večer jsme se vydali na výlet do centra. Ochotný místní pán nám na náš dotaz, kudy tudy do centra, odpověděl, že na konečnou. Po našem studování mapy za námi ještě jednou přišel, ujistil se, že opravdu chápeme jeho rady, a spokojeně odešel. Na konečné byly 4 paneláky a obchodní centrum s kasinem. Mezi nadávkami jsme si objednali ve stánku chačapuri a vydali se na čača party do hostelu. Až se nás v Praze cizinec zeptá na centrum, pošleme ho na Chodov. Na party se do Míši zakoukal Rus Michail, kterého fascinovalo, že se jmenuje Michaila a není chlap. Míša to po šestém panáku brala zvesela, už měla zkušenost z metra, kde místnímu štramákovi Gelovi ukradla srdce i duši a pak mu je bezostyšně pošlapala, když se s ním ani pořádně nerozloučila. Jinak holky podaly slušný výkon, přepily i Rusy. Je však pravda, že ti už dávno šlapou na kolech směr Baku.