Kráva kam se podíváš

V Albánii byly krávy, ovce, kozy, v Gruzii jsou jen krávy. O to jich je víc, jsou prostě všude. Nejvíc na silnicích, ať ležící či stojící. Potom taky na pastvinách, na sídlišti. v centru, v barácích na stavbě a všude tam, kde by je člověk nečekal. Jedna dokonce dělá prodavačku v Anaklii.
David

Jednou nahoře, jednou dole

V Gruzii jsme jednou nahoře, jednou dole. Poté, co jsme s odporem zdolali hradní svíci, přišel hlídač místní strážní věže a pozval nás, ať přespíme ve věži. Jmenoval se Ara a byl to arménský historik, který sloužil v armádě a teď dělá nočního hlídače. Přinesl klobásy a výborné domácí víno s chutí lesních jahod.
David

Gruzínská kvalita vín

Večeře na pláži v Anakliji asi 5km od Abcházie. Menu sýr, chléb, rajčata, jen víno jsme nevybrali. Dobré gruzínské Teluri bude zřejmě totéž, co italské Ciro. Od zítra najíždíme na Chachu a gruziňák.
Zebra

Doplnění: Teluri za 14 lari se kvalitou rovná Hradní svíci za 14 Kč. Anaklia je šílená díra s akvaparkem a Zebra běduje, že se ve 3000 metrech spálila přes ochranný faktor 20.
David

Spojka dodává: Evidentně naši 3 výletníci přijedou se zhuntovanými žaludky, zkaženými játry, o pár kilo chudší, že jim budou vidět kosti, minimálně Davidovi. :) Ochranný faktor 20 v Gruzii, kde je u moře čekají 40stupňové vedra, což vlastně ještě ani neví, mohou v podstatě zahodit...

Vedro v Gruzii

Spojka nezvládá, tak tedy:

Slezli jsme z hor zpátky do Špindlu, zapadli do hospody a začali zuřivě dobíjet foťáky. Objednali si jídlo a co byste řekli? Zrovna vypadl proud! Ranní Marsutka nám ujela, takže asi zkusíme stopa...
Zebra

Odjíždíme z Mestie. Marsutka jezdí oficiálně 1krát denně v 6 ráno, ale chytli jsme řidiče, co nás veze do Zugdidi za 20 lari (marsutka 15). Jede jak za soudného dne, ještě v Mestii stačil srazit krávu (v Indii by ho ukamenovali, pozn. Spojky). Počasí v Gruzii je taky peklo, v 1500 metrech nad mořem je asi 30 stupňů. Při výšlapu pod Usgu jsem vystoupali o 2km výš asi do 3700 až 4000 m. Tam už bylo příjemně teplo.
David

Škvoří ráno

Wild punk ráno. První se vzbudil David, když mu kráva zrovna žvýkala spacák. Když ji zahnal, zjistil, že mu komplet sežvýkala také obal. Po krávě přišel býk, který se nechtěl nechat zahnat a chvíli přemýšlel o souboji. Nakonec však odkvačil. Po probuzení jsme také zjistili, že spíme v semeništi škvorů. Davidovi nalezli do krosny, do nohavic, kapes, spacáku a Míše do krosny. Zebra měla Jarmilu ve stanu místo Davida.
David

Kemping v horách

Včera celodenní výšlap a super kemping v horách. Poslední krávy už seběhly dolů. Od paní v horách jsme koupili výborný sýr a měli jsme tedy chutnou večeři, jen víno chybí. Do našeho horského tábořiště se zatoulala partička mladých Gruzínců. Už víme, proč pár zdejších jehličnanů nemá spodní větve. Padly na oheň. Máme výhled na zasněžené vrcholky a co vy?

Zebra měkne

První den ve Svanetii. Žádný zapomenutý ráj, ale budoucí Špindl. Při výstupu na jeden z kopců jsme zakufrovali a stanujeme v polovině s výhledem na zasněžené štíty Kavkazu. Zebra měkne. Každý den otravuje se stavením stanu, funí při chůzi po rovince a běduje při prohlížení puchýřů. K tomu stále remcá, že už chce k tomu moři. Při zítřejším výšlapu patrně vydechne naposledy.
David

Ano, všechno je to pravda. Už se u mě začíná projevovat staroba a otupělost. Jsem takový cikánský baron, co chce spát pod střechou. Dnešní den poznamenala ztráta boty, ale jinak se Pítovi moc nehádají.
Zebra

Kamarád Mamuka

Jsme v Zugdudy, povečeřeli jsme u pohostinného Gruzince Mamuky. Jeho dům je sice trochu sparťanský, ale na zahradě roste kiwi. Domluva trochu vázne, holt jsme se měli učit rusky.
Zebra

Člověk míní, Tbilisi mění. Původní plán jet nočním vlakem do Zugdidi vzal za své, když nám svérázný Mamuka nabídl odvoz (asi 300 km) za 10 lari na osobu (130 Kč). Občerstvení po cestě, ubytko a véča v ceně. Zjistili jsem také, že Gruzijci se na silnici řídí heslem "co potkáš, to předjeď, byť by to bylo v zatáčce s protijedoucím vozem.
David

Tento příspěvek má být před Cestou do Mestije, nicméně nevím, jak jej přehodit, tak aby čtenáři byli v obraze. Holt to s tímto blogem moc neumím.
Spojka

Cesta do Mestije

Vstávali jsme v 5 (ve 3 ráno českého času), abychom včas zabrali fleky v marsutce. Do Mestije pojedeme 7 hodin. Spolucestující jsou tvoří pestrá směska: německá rodina s dětmi, ruský děda z Mestije apod.
Zebra  

Mccheta

Včera prohlídka Mcchety a poté výšlap s plnou polní k Unesco kostelu Jvari. Holky zvládly výstup bez nejmenších problémů, ale újmu jsme způsobili dalším turistům. Dva statní Poláci, kteří se chtěli družit, s děsem v očích utekli, když zjistili, kam jdeme. Další turisti nám prorokovali cestu do rána. U kostela jsme zjistili, že pes je nejlepší přítel člověka, dokud má salám. Míše opět nefungují SMS.
David

Kempujeme na kopci u pravoslavného kostela ze 4. století. Je tu parádně a luxusní červánky. Před nočními vetřelci nás bude bránit toulavá čuba, a to jsme ji pohostili jen zbytky salámu.
Zebra

Odjezd do Mcchety

Máme plán! Za chvíli vyrážíme směrem Mccheta, což je duchovní centrum gruzínské církve a nejdůležitější poutní místo v Gruzii. To se zas budu bát mnichů. Po cestě si dáme další várku delikátního chačapuri, což je placka plněná místním sýrem.

Možná bychom však mohli zůstat v hostelu. V nedalekém obchodě mají na výběr z šesti druhů českého piva a čača, gruzínsky cha-cha, je vynikající pálenka z hroznů. S mým a Míšiným pijáctvím to samozřejmě není tak žhavé. David prostě závidí, že si nemohl dát s námi. Navíc je tu wifi a teplá voda a za tři dny bychom slyšeli tolik cestovatelských historek, že bychom je mohli s klidem vydávat za vlastní.

Jinak mě opět baví tipování naší národnosti. Už nás považovali za Estonce a Italy. Brzy čekám Polsko, Rusko a možná i Austrálii.

Tbilisi - první dojmy

Je 11 hodin místního času a holky stále tlučou špačky po včerejší čača party, kterou uspořádal ázerbajdžánský majitel našeho hostelu. Budoucí plány jsou nejasné - buď den v Tbilisi, nebo se připojíme k lidem z Nyxu, kteří dnes jedou do Kazbegi. Ze včerejška stojí za zmínku metro v Tbilisi. Cena za jeden průchod turnikety je 0,5 lari. Po příjezdu do města jsme skočili do metra, 5 minut zápasili se systémem turniketů, vítězoslavně jimi prošli a sjeli eskalátory dolů, že se svezeme do Avlabari. Dole jsme zjistili, že už v Avlabari jsme, tak jsme za udiveného pohledu hlídačky turniketů opět vylezli ven. Večer jsme se vydali na výlet do centra. Ochotný místní pán nám na náš dotaz, kudy tudy do centra, odpověděl, že na konečnou. Po našem studování mapy za námi ještě jednou přišel, ujistil se, že opravdu chápeme jeho rady, a spokojeně odešel. Na konečné byly 4 paneláky a obchodní centrum s kasinem. Mezi nadávkami jsme si objednali ve stánku chačapuri a vydali se na čača party do hostelu. Až se nás v Praze cizinec zeptá na centrum, pošleme ho na Chodov. Na party se do Míši zakoukal Rus Michail, kterého fascinovalo, že se jmenuje Michaila a není chlap. Míša to po šestém panáku brala zvesela, už měla zkušenost z metra, kde místnímu štramákovi Gelovi ukradla srdce i duši a pak mu je bezostyšně pošlapala, když se s ním ani pořádně nerozloučila. Jinak holky podaly slušný výkon, přepily i Rusy. Je však pravda, že ti už dávno šlapou na kolech směr Baku.

Tbilisi Hostel

Zdravíme z Tbilisi. Zahnízdili jsme v hippie hostelu Tbilisi poblíž Avlabari. Odlet z Kyjeva byl ale noční můra. Jedličkárna se naštěstí nenechala zmást jedličkárenským přístupem kyjevského letiště a na poslední chvíli zvládla odletět (Míša se vrátila ze záchoda v pravou chvíli), ačkoliv Aerosvit nabral hodinu zpoždění a informační tabule nefungovaly.

Cca 12:30 kyjevského času

Kyjevské letiště je džungle. Nejvíc tu frčí leopardí a zebří vzory. Míša s Davidem ochutnali ukrajinskou limonádu Kvas a moc jim nejede. Příchuť cukru, ledového čaje, kafe a chleba holt nesedne každému. Musela jsem ji za ně celou vyžahnout. David se stal oficiálním přispěvatelem mého blogu, takže je pyšný. Míša zvažuje, že by si nechala udělat expresní letištní manikúru, ale u stánku je stále natřískáno. Už je prostě načase změnit lokál. Za tři čtvrtě hodiny odlet. Doufáme, že letušky s modrými stíny se tentokrát blýsknou lepším občerstvením než je oschlá nadýchaná houska se sýrem, salámem (Míša dostala bez salámu a jeden mi snědla) a okurkou, ale příliš tomu nevěříme.

Kyjevské ráno

Po cikánské noci v Kyjevě čekáme na přílet našeho Boeingu, což potrvá ještě půl dne. Po dlouhém hledání jsme našli v místním café elektrickou zásuvku, abychom záhy s nadšením zjistili, že nefunguje. Přesuneme se proto brzy na naši oblíbenou lavičku, před terminál, ze které máme výhled na stanoviště taxi. Ze včerejška už známe všechny místní pokoutné taxikáře a polovinu oficiálních. Z laviček jsme také vysledovali, že Aerosvit má nejošklivější letušky ze všech společností a jejich pilot vypadá jako překupník drog. Ty ostatně letušky pašují v koženém kufříku jak vystřiženém ze seriálu Kojak, který s sebou neustále nosí. Dnešní předpověď pro Tbilisi hlásí 28-31 stupňů a přes den déšť, což je velmi příznivé. Středa hlásí maxima 36° a ranní minima 24°.

P.S. David se stále cítí jak Tom Hanks v Zelené Míli

Včera jsem strávil den na letišti. Musel jsem se přeci přesvědčit, že jedličkárna odletí v pořádku. Také jsem ode všech vybral klíče od bytů. Mám teď kde posvačit a Rocky IV. mi zítra také neuteče.


Takže ať žije Kiev a Tbilisi a doporučil bych heslo better SORRY than safe v mezích zákona.

Váš Venda.
 (http://www.youtube.com/watch?v=YC2GmWjJBho&feature=related)

Noc na letišti

Naše letošní spojka se fláká a tak by náš první online příspěvek měl být až třetím v pořadí. Sedíme (někteří leží) v odletové hale kyjevského letiště a s pomocí zdejší wi-fi sítě zabíjíme čas. Holky si daly tři kousky místního piva Obloň v plastu a spokojeně si hoví na zdejších sedačkách. Míša se rychle učí místní zvyky a po ukrajinsku to zapíchla uprostřed letiště v poloze ožralý Voloďa. Zebra se ještě drží a ani nezamhouřila oko. Jen díky novým botám dostala přezdívku Kolohnát, která se jí už pravděpodobně bude držet po zbytek výletu.

Po přistání v Kyjevě pasažéři tleskali. Letadlo totiž málem havarovalo, protože Míša si navzdory výzev posádky nevypnula telefon. Zebra usnula v turbulencích asi dvě minuty po odpichu ze země. Na nevábnou večeři v podobě suché housky a džusu se však probrala.

Pítovi-Babákovi opět překonali má očekávání. Předpokládala jsem, že se začnou hádat nejdřív na letišti, ale stihli to ještě před odjezdem z Holešovic. Prostě jedličkárna rules!

4 hodiny to go

Zebra ještě sedí v práci, pilně maká a čeká, až ji vyzvedne Pítovic červený závoďák a vyrazí směr Ruzyně. Nová Jarmila čeká poslušně v koutě a Zebra přemýšlí, co do ní zapomněla přidat. Něco se určitě jako obvykle najde.

Letošní bloggařskou spojkou je opět Adam řečený Lord, za což mu veřejně děkuji.